O knize: 1987 / V době svého vzniku, v polovině 60. let, udělala „Úzkost“ obrovský dojem: desítky kritických recenzí, recenze od Kamyanov, Vigdorova, Balter a další, jednomyslné uznání novosti a relevance příběhu i tak opatrnými tiskovými orgány, jako je „Rodina a škola“ a „Literatura ve škole“, široká geografie kritiky – z „Nového světa“ a „Přátelství národů“ po „Sibiřská světla“. V dnešní době (a dokonce i tehdy) je reakce tohoto druhu a rozsahu vzácným jevem, který vede čtenáře zkušeného v záležitostech rétoriky k zamyšlení nad organizací, přípravou, pečlivostí a „údernou silou“ autora. Takže nic takového nebylo. Vzniklá situace byla naprostým překvapením především pro samotného autora; O to nečekaněji se to ukázalo pro redakci časopisu Zvezda, který tímto dílem nepříliš známého spisovatele otevřel v roce 1966 své první číslo. Ve skutečnosti: „Úzkost“ vyšla v lednové knize časopisu vedle básní Leonida Martynova, Nikolaje Ušakova a Gleba Gorbovského s filmovým příběhem Alexandra Volodina, který tehdy rychle získával slávu.... Na takovém pozadí , zdá se, že je těžké vyniknout. Ale čtenáři si všimli, čtenáři ocenili To, co bylo řečeno, jasně potvrzuje vydavatelský a překladatelský osud „Anxiety“. Během doby, která uplynula od vydání časopisecké verze příběhu až do dnešního dne, byla „Úzkost“ znovu vydána v ruštině nejméně desetkrát a pokaždé se náklad zcela vyprodal. Ale záležitost se neomezovala jen na toto: přeloženo v rámci země do několika jazyků, „úzkost“ snadno překročila její hranice. Příběh vyšel v Leningradu jako samostatná kniha, tentýž rok byl přeložen a publikován v Československu. Vzdáváme-li hold efektivitě přátelských vydavatelů, je třeba poznamenat, že důvody pro takovou jedinečnou rychlost leží hlouběji: Dostyanův příběh, jak se ukázalo, je plný problémů, které jsou relevantní nejen pro sovětskou literaturu. Galina Gordeeva